Rozdělení FPV dronů podle stylu letu

Typický Freestylový Miniquad

*velikosti FPV koptér jsou udávány v palcích, jedná se o průměr ⌀ vrtule, největší která se na dron vejde. 1″ = 2,54cm*

Typicky *4palocvé, *5palcové až *6palocvé [frístajlové] FPV drony, stavěné tak, aby přežily náraz do stromu v maximální 130km/h rychlosti, nebo pády na beton z desítek metrů. Váha se pohybuje od 600 po 800 gramů (s baterií a akční kamerou).

Často nosí akční kameru jako Je GoPro Session nebo GoPro Hero. Jsou používany jak k rekreačnímu poletování „freestylu“, tak k točení prosfesinálních akčních záběrů (driftování, motosporty, akrobatické průlety).

Doba letu bývá kratší: od 3 po 6 minut, za to však ovladatelnost, síla, odolnost i udržovatelnost jsou vynikající.

Dosah bývá standardní, na volném prostraství kilometr až dva, na místech s pevnými překážkami desítky až stovky metrů (hodně záleží na počtu a propustnosti překážek)

Cinewhoop – odolný a bezpečný mikro dron

[sinevhůp] je 1.5″ až 3″ mini drony, sloužící k získávání nelukreativnějších záběrů, a to v téměř jakémkoliv prostředí.

Díky „whoopům“ kolem vrtulí (kulatým chráničům) a nízke hmotnosti, obyčejně nepřesahující 250g, jsou bezpečné pro let v:

• interiérech
• blízké vzdálenosti kolem lidí a zvířat
• blízkosti křehkých objektů či památek

Pro záznam se používají specielně upravené kamery GoPro Hero, kterým se přezdívá Naked GoPro – to z toho důvodu, že se z gopra „svléknou“ nepotřebné komponenty pro použití na dronu, jako jsou display, voděodolná schránka, baterie (používá se napajení přímo z dronu) a další…

Doba letu se pohybuje kolem 5 minut, dosah bývá standardní, na volném prostraství kilometr až dva, na místech s pevnými překážkami desítky až stovky metrů. V interiérech, například bytech, vystačí dosah na prolétnutí celého patra a oblasti venku v jeho úrovni: výlety z oken a přílety okny, přilétnutí z „dálky“, dosah také negativně ovlivní oblastyi silně pokryté 2.4gHz wifi, nebo tlusté zdi / bariéry ze zeminy.

Long range

[long rendž] Jsou často větší (6″,7″,8″) drony se zaměřením na délku doby letu. Manévrovatelnost či nízká váha nebývaji upřednostňovány a proto se používaji kapacitně několik-násobně vetší baterie, a to jak běžné Li-Po tak i Li-Ion.

Li-Ion nedoukážou vydávat tak velký špičkový proud, výměnou za to však mají 2x až 3x větší kapacitu, při stejné váze jako Li-Po články. Pokud vám tedy nejde o poměr váha/výkon, jsou to ideální volba pro váš long range setup.

Drony jsou často navrženy tak, aby nebyly v záberu akční kamery vidět vrtule, zejména je oblíbená geometrie „Deadcat“. Antény se používají co nejdelší, aby tělo dronu nebránilo signálu. Na drony se často přidává i GPS modul, který umožňuje se dronu autonomě přiblížit zpět k místu vzletu, v případě že dron ztratí signál, nebo když-li přepnete přepínač s „Return to home“ funkcí. Pomocí GPS lze za letu také sledovat výška nad zemí, uražená vzdálenost a rychlost.

Dobré Long range stavby dokážou cydržet ve vzduchu okolo půl hodiny, což při běžném tempu letu (60km/h) znamená, že jsou schopny na jednu baterku překonat vzdálenost 30ti kilometrů.

Cinematic

[sinematik] je pod-třída 2″ – 6″ dronů, výhradně stavěných na vození akční kamery, ta by měla být nastavitelný úhel, pro širší škálu záběrů, a ideálně i místo pro uchycení v zadu, pro záběry, kdy dron letí před cílem, jakým může být třeba cyklista či auto.

Kromě rámu a polohovatelného držáku na GoPro, se nemusí nějak obzvlášť lišit od obyčejných freestyle koptér.

Racing

[rejsing] neboli závodní FPV dron je v podstatě klasický 5″ miniquad, jen bez všech zbytečných věcí pro minimalizaci hmotnosti. Nenajdeme na nich věci jako je akční kamera, prostorný rám pro širokou škálu komponentů s prostorem pro uchycení baterky nahoře, či ochranné, 3D tištěné prvky. Vyjímmkou býva plutev, která slouží jako vyvšený bod nad dronem, díky kterému se nepřevrátí všemi čtyřmi vrtulemi na zem, a tak nezablokuje motory pro použití turtle-modu (mód, při kterém se dokáží jednotlivé motory točit opačným směrem a dron tak převrátit zpět hlavou vzhůru)

Microquad

[mikrokvad] Na první pohled stejný jako běžný miniquad, ale vetšinou v polovičním až čtvrtinovém měřítku. Používají se vrtule o průměru 2; 2,5; 3 a 3,5 palců. Mikro drony mají tu výhodu, že s němi jde bezpečně létat v menších prostorách. Nejsou nebezpečné jako 5″ quadkoptéry, dokážou se však svými letovými vlastnostmi jim přiblížit.

Bývají také o něco odolnější, díky měřítku, a baterie s ostatními komponenty nestojí tolik, jako na běžné pěti-palce. Pro HD záznam se používaji buď kamery typu Thumb, Split nebo naked.

Toothpick

[tůtpik] Je pod-třída 2.5″-5″ quadkoptér, které jsou stavěné na ultra-lehké, karbonové nebo 3D tisknuté rámy, ve tvaru dvou zkřížených párátek… proto název toothpick, anglicky párátko. Dnes již na nich najdeme tytéž komponenty co na lehkých mikro koptérách.

Tiny whoop

[tajny vhůp] Předchůdce cinewhoopů bez HD kamery pro záznam. Vznikl úpravou hračka drona Blade Inductrix (později často jeho klonem za 15$, Eachine E010, který se dodnes dá levně pořídit v hračkářství). Stačilo přidat malinkatou FPV kameru s vysílačem, a koptérka nabyla nových rozměrů a možností.

Používá se spíše jen pro rekreační poletování po bytě, zahradě či dětských hřištích. Může, nebo nemusí mít split kameru (kamera pro FPV přenos a také HD záznam).

Bývá lehčí, hbytější, bezpečnjší, odolnější a levnější ve srovnání se cinewhoopy.

X-Class

[ex klas] Myšleno jako třída masivních dronů, se čtyřmi a více vrtulemi o rozměru 10″ a více. Začali se používat pro závoďění, jelikož jsou díky svým rozměrům a pomalejším manévrům dobře viditelné. Postupem času se však na ně začali montovat velké filmové kamery, které, jak se ukázalo, tyto drony poměrně dobře unesou. Okolo roku 2019 tak vzniklo odvětví dronů „heavy lift“, ty jsou dnes využívány ve velkorozpočtovém filmovém a reklamním průmyslu.

Heavy lift

[hevy lift] Je třída dronů, používaných pouze pro natačení záběrů s velkými a těžkými kinematografickými kamerami. Jedná se o zvětšeninu miniquad koptéry. Kromě vyšší váhy, větších rozměrů a nosnosti je takové mnohonásobně dražší než běžná FPV koptéra, nemluvě o kamerách za několik desítek až stovek tisíc, které se na drony montují.

Multicopter

Droný s jiným počtem vrtulí než 4.

Nejčastěji to jsou tri (3), hexa (6) a okta (8) koptéry v různém rozvržení.

Některá rozvržení :

• Trikoptéra – standardní Tri (3 motory + 1 servo na nahýbání jednoho z motorů)
• Hexakoptéra – standardní Hexa, nebo Y3 (6 motorů, ve tvaru trikoptéry, bez serva)
• Oktakoptéra – standardní Octa, nebo X8 (8 motorů, ve tvaru kvadrokoptéry, na každém rameni je jeden motor zhora a jeden ze zdola)
• Jakákoliv vetší, sudý počet, se stejným rozmístěním motorů kolem dokola, jako u standardních hexa a octa koptér. (decacopter, 12 rotor, 14 rotor….)

DJI FPV

[dí-džej-aj ef-pé-vé] Tvarem připomínající kávovar. Technologicky pokročilejší FPV dron, avšak mizerně navržený pro FPV létání. Rám je z obyčejného plastu namísto karbonu, vrtule jsou z tvrdého třištivého materiálu narozdíl od běžných, velmi odolných polykarbonátových vrtulí a o nějaké udržbě či snadné výměně dílu doma na stole se vám může jenom zdát.

Zážitek z letu bude mdlý a je celkem možné že po prvním vyzkoušení acro módu nějakým způsobem spadnete, to není nic nevšedního, bohužel ale pády vetchá konstrukce DJI FPV nepromíjí. To vše si můžete pořídit za nekřesťanské peníze ve srovnání s více hobby-grade FPV sety, které můžete do budoucna libovolně vylepšovat a na které se cena náhradních dílů pohybuje v desítkách až stovkách korun.

DJI FPV je navrženo tak aby nemuselo vozit akční kameru, k záznamů používá stejnou kameru jako k přenosu obrazu, což má také své můnusy. Kamera má větší spoždění, nemůžete ji do budoucna vyměnit za lepší, nebo pro stabilizaci záběrů nemůžete používat nejlepší stabilizační program Reelsteady GO.

Typy kamer k FPV přenosu

Dnes jsou nejpoužívanější tyto 2 stadndardy :

• Analog 5.8GHz – několik let starý, velmi levný a rozšířený standard. Velký výběr příjmačů, vysílačů, kamer a antén. Má velmi malé spoždění, a to jen 0.01 vteřiny, proto je dnes stále používán na závodění, kde se každá milisekunda počítá. Jedinou nevýhodou je malé rozlišení, které je srovnatelné s kvalitou GIFů…
• Digitál 2,4GHz / 5GHz – Poměrně nový, první komerčně rozšířený standard DJI FPV vyšel v roce 2017, systémy od různých značek nejsou mezi sebou kompatibilní, narozdíl od analogu, který má pouze 1 standard. Vybavení, jako jsou brýle a video vysílače s kamerami jsou mnohem dražší (DJI FPV brýle s Air unit jednotkou vyjdou na 20tis kč), jsou těžší, na trhu je jen několik málo kamer na výběr, má větší spoždění obrazu – 0.03s, tedy asi 3x více než u analogu. Za to vše můžete ale mít opravdový HD přenos videa s pěkným dosahem, a ne něco srovnatelného s video záznamem z 15 let staré Nokie…

Typy kamer k HD záznamu

Na FPV dronech se dle veliksoti a potřeby používájí 3 různé typy kamer :

• Split kamera – Modul kamery s deskou pro přenos FPV obrazu i pro HD záznam (Runcam Split 4, Caddx Loris 4K, DJI FPV Drone kamera)
• Thumb style akční kamera – Malá akční kamera, tvarem i velikostí podobná palci na ruce (Insta360 GO, Caddx Peanut, Runcam Thumb)
• Akční kamera – Klasická akční kamera ve stylu GoPro Hero (GoPro Hero5 Session, Hero 6, Hero 10, Insta360 ONE R)
• Kinematografická kamera – Kamera používaná pro velkorozpočtové záběry, kvalita obrazu vhodná do dokumentů a celovečerních filmů, jsou schopny točit v RAWu, podporují kavlitní slowmotion, mají vyměnitelný objektiv (Red Komodo 6K, BMPCC 6K, Panasonic Lumix DC-GH5)

Články napsal a fotografie vyfotil Jindřich Solař